Prosinec 2017

Konec roku a s ním spojené bilancování

18. prosince 2017 v 15:16 | Píšťalka

Konec roku se blíží, a tak čím dál častěji přemýšlím, jaký vlastně byl a zda v tom následném potřebuji něco změnit. Rozdělím své myšlenky do několika okruhů:
  1. Rodina: Se svou rodinou vycházím dobře. Mají mě rádi, berou mě takovou, jaká jsem. Ráda a často se vracím domů. Ani můj sedmiletý vztah nezaznamenal až na výjimky žádné velké bouřky. Kromě toho, že už by bylo načase posunout se někam dál...
  2. Přátelé: Říkám na rovinu, že jich moc nemám. Pravidelně se vídám s několika lidmi, se kterými si momentálně rozumím, někdy také nerozumím. Nepravidelně se setkávám s několika málo dalšími, které mám ráda. Plno lidí, které mám rovněž ráda, už nevídám, protože na to nemám čas, nebo proto, že se naše zájmy v posledních letech rozešly. Příští rok bych rozhodně měla (a chtěla) být v iniciování schůzek se svými přáteli aktivnější.
  3. Škola: Prozatím jsem nejhorší studentka velkého doktorátu na světě, ale budu se snažit to příští rok zlepšit =).
  4. Zaměstnání: Na úvod bych měla říct, proč ráda chodím do práce. Za prvé, máme unikátní sbírky, které korespondují s mým vědeckým zaměřením. Za druhé, mám ráda některé své blízké i vzdálené spolupracovníky. Za třetí, není tam nuda. Problém je v tom, že většinou zpracovávám jiné sbírky, než kvůli kterým jsem tam přišla a jsem zapojována do projektů, které mě nezajímají. Ani mé pracovní povinnosti momentálně nejsou pevně stanoveny, takže lítám od jednoho k druhému a dělám "holku pro všechno". A to, že je to v zájmu instituce, popř. že to tak chodí ve většině institucí tohoto typu, mi moc nepomáhá, protože jsem veskrze sobecká osoba, která si bere vše osobně. (Ano, je to tak).
Otázka CO S TÍM? je v případě čtvrtého bodu momentálně bez odpovědi. Volím taktiku vyčkávání - správná volba se jistě ukáže. A ačkoliv tuším, jak to dopadne, krajinu ve tmě neprohlédneš...

Historie se opakuje, aneb život v kruhu

3. prosince 2017 v 20:55 | Píšťalka

Zrovna minulý týden jsem v knihovně našla dopis, který jsem psala na druhém stupni základní školy kamarádce Kačce. Dopis, který nikdy nečetla. Vyplývá z něj, že Kačka, moje sousedka v lavici, trávila veškerý volný čas (a hodiny tělocviku!) s holkami, které ji předtím mírně šikanovaly. Vrcholem nestydatosti pro mě bylo, že ode mě neustále chtěla opisovat. Říkala jsem si, co to bylo proboha za problémy? Katastrofy tohoto druhu už mám naštěstí za sebou.
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
Včera mi napsala kamarádka Lenka, momentálně asi nejlepší kamarádka, že se za 2 týdny vdává. Když se se svým klukem o minulých Vánocích konečně zasnoubili, nadšeně mi o tom psala a ptala se, jestli jí půjdu za svědkyni. Nebude to prý ale dřív než za několik let, protože zatímco ona by svatební obřad nejraději přeskočila, on chce svatbu alespoň pro sto lidí. Před 2ma týdny se rozhodli, že to stihnou "do roka a do dne" a pozvou jen nejbližší rodinu. On to ale viděl jinak - pozval půl města, a tak by mě tam najednou chtěla taky mít. Obřadní místnost je malá, a tak se tam pravděpodobně nevejdu. Pozvánku dostanu až tam. Oběd bude jen pro rodinu. Večer můžu jít do hospody, kde ona ovšem nebude, musí se postarat o děti. Snad nemusím říkat, že týden před Vánoci mám dočista jiné plány, než se dopravovat na obřad, na kterém mě původně nikdo nechtěl. Přeskládání plánů by padl za oběť např. doktorský seminář, na kterém bych měla být, protože tam mám prezentovat svůj projekt (navíc jsem už jeden zazdila. Ano, jsem doktorandka roku!). Nastalo dilema typu "je to kamaráka" × "co je to za chováni?". A tak jsem celý den přemýšlela, dohadovala se s každým, kdo mí říkal, ať tam jdu, a dokonce brečela. Nakonec jsem se svěřila papíru.
Zachovala jsem se tedy stejně jako na základní škole.
Máma mi řekla, že zažila něco podobného - bezesporu horšího. Její kamarádka byla zničehonic těhotná a vdávala se. Ženich měl na svatbě svoji milenku a ihned po obřadu se s ní vypařil. Doteď lituje, že se toho účastnila. Něco obdobného jsem se dozvěděla také od babičky, a tak jsem se rozhodla poslechnout rady starších a zůstat u svých původních předvánočních plánů. Jestli jsem udělala dobře, to ukáže až čas. Třeba své dceři jednou poradím pravý opak...