Říjen 2017

Jak se ne/orientuji světem

28. října 2017 v 20:34 | Píšťalka

Zatímco můj přítel je přirostlý ke svému mobilnímu telefonu (tzn. kouká víc do telefonu než na mě), mně se tahle deformace nepřihodila, což lidi kolem mě staví do těžké pozice - já prostě nejsem k zastižení, když to nejvíce potřebují. Staví to ovšem do nelehké pozice i mě. Jedním z mnoha příkladů je fakt, že nevyužívám mapy v mobilu. Po světě se pak pohybuji následovně: 1) vyhledám si (třeba v práci nebo doma) na počítači obchod, do kterého potřebuji jít vyzvednout věc, kterou jsem si objednala. 2) zjistím, že když pojedu z Kolbenky 2 zastávky tramvají směrem do centra a vystoupím, tak to tam někde poblíž uvidím. Mohla bych vystoupit na Vysočanské a hledat rovnou tam, ale je tam hodně výlezů z metra a na mapě to vypadá příliš složitě. 3) samozřejmě zapomenu, jak se jmenuje ta zastávka tramvaje, kde mám vystoupit, ale snad alespoň její pořadí jsem nezvencla. 4) vystoupím na Kolbence, jedu dvě zastávky tramvají, která by těmi místy dle jízdního řádu vůbec neměla projíždět, na druhé zastávce vystoupím. 5) začnu procházet ulicemi okolo oné zastávky. Samozřejmě vykročím úplně špatným směrem, takže v kruhu zbytečně obejdu celý blok, než daný obchod objevím. Hurá! 6) vyzvednu zboží a vykročím na nedalekou Vysočanskou...
Minulý týden jsem byla poprvé v Brně. Domnívala jsem se, že mě neznámé město donutí, abych si zaplatila internet v mobilu a pohodlně si to štrádovala ulicemi s mobilním telefonem s gps v ruce. Místo toho jsem se tam jednou prošla s papírovým plánem města, a pak už chodila jen tak - dle svého orientačního nesmyslu. Asi to tak bude pořád. Vždyť člověk vidí tolik zajímavého, když zahne někam, kam se původně nechystal. A mobilní telefon mě o tyhle zážitky přeci nepřipraví...

Dítě... a kdy si ho pořídíš ty?

14. října 2017 v 20:21 | Píšťalka

Svobodná (ačkoliv zadaná) žena s doktorátem na krku a zajištěná sice zajímavou, ale špatně placenou prací nemá na dítě tak úplně myšlenky. Nejlepší kamarádka - dvojnásobná matka a opožděné měsíčky jí však dokážou v okamžiku udělat v hlavě pořádný nepořádek. Žena najednou přemýšlí nad maličkatou uřvanou eventualitou, usmívá se na děti v MHD a uvažuje nad tím, jak by se její život změnil a zda je na to skutečně tak nevhodná doba. Avšak bude někdy vhodnější? Bylo by skutečně tak složité napsat disertaci s dítětem? Nebylo by to oproti devítihodinové práci dokonce snadnější? Byl by to opravdu takový hřích - nejdříve porodit dítě a až potom se vdát jeho otce? Znám tolik lidí, kteří mají děti a pravděpodobně nikdy se nevezmou... Ale chtěla bych přeci ještě navštívit pár zemí a naučit se pár věcí! Nakonec se dostaví tolik očekávané měsíčky a s nimi důvěrně známý pocit kudly v břiše a všemu je konec.