Září 2017

Svět pod hlavou měl

24. září 2017 v 11:14 | Píšťalka

Minulý rok jsem často slýchala (převážně kladné) reakce na český seriál Svět pod hlavou. Jelikož nemáme (zapojenou) televizi, nebyla jsem napjatá spolu s ostatními a seriál jsem začala sledovat až minulý týden, kdy jsem ho objevila na Youtube. Recenze na filmy a seriály nepíšu (většinou se mi líbí jen pohádky), takže se předem omlouvám těm, kteří ví, jak na to.
Po shlédnutí prvního dílu jsem byla šokovaná rolí, kterou dostal Ivan Trojan. Vůbec mi tam neseděl - a proč proboha mlátil všechny ty lidi?! Následně jsem se kolegyně ptala, zda bylo socialistické Československo zemí bez práva. Přecejen je mi pouhých 26 let, o socialismu vím jen to, co jsem se dozvěděla od své mámy (která socialismus z duše nenávidí) a z retro seriálů typu Vyprávěj. Myslím si, že plno lidí se po prvním dílu přestalo dívat. Já Světu pod hlavou postupně propadla. Na konci jsem měla pocit, že někdo, kdo ví, co se mi líbí, natočil seriál pro mě.
  1. Doba normalizace pro mě vždycky byla velice přitažlivá. Na jednu stranu se to všechno odehrávalo nedávno, na druhou stranu o ní lidé málokdy mluví konkrétně (když pominu evergreenové hlášky typu "fronty na banány") a někteří vyloženě neradi. Nový poznatek? Normalizace byla hnusnější, než jsem si myslela, topila se v šedi a nedalo se s tím nic dělat! Líbilo se mi, že v tomto seriálu, na rozdíl od První republiky, je děj těsně spjat s érou, ve které se odehrává. Tvůrci se navíc nebáli ukázat "to špatné" - a k tomu bych řekla už jen následující: Obávám se, že to tak bylo.
  2. Cestování časem spolu s halucinacemi, ale nijak přehnaně - vyvolávalo to ve mně stejné pocity jako symbolistické obrazy. Hnala mě dál ta mírně nadpřirozená zápletka, kerá slibovala nezodpovězené otázky. My Češi to máme rádi, ale ne každý je tomu otevřený. Chválím odvahu netočit pro lidi, kteří nejsou ochotni přijmout fakt, že všechno se vysvětlit nedá (vždyť to ani není to nutné).
  3. Hlavní hrdina Filip Marvan, to je ten typ, co by mě velmi snadno sbalil: čestný - cynický - trochu trouba - ale chytrý (takže jako ten můj chytrý trouba ;-)). Václav Neužil ho hrál výborně. Herecké výkony moc hodnotit neumím, ale myslím si, že jeho tvář vždycky ukazovala to, co měla. Když už jsem přešla do osobní roviny, moje máma má kazetu Jany Kratochvílové, a tak hlavní píseň V stínu kapradiny velice dobře znám =). Rovněž liberecký kulturák potěšil!
Četla jsem na internetu pár recenzí. Souhlasím s tím, že dialogy byly občas trochu šroubované, ale myslím si, že ledacos pochopím, až seriál zkouknu podruhé (a to rozhodně udělám). Všimla jsem si i některých trapných situací, uvědomovala jsem si i to, že by hlavního hrdinu prohlásili za špiona nejpozději v pátém díle, ale přišel tam z roku 2016(!) a dělo se to přece jen v jeho hlavě (i když ne tak docela), odpusťme mu to. A ten konec, který tak úplně neodpověděl na otázku, zda Filip Marvan skutečně byl "na exkurzi" v roce 1982? Ten na tom byl nejlepší...

První rýmička - silná demotivace

22. září 2017 v 19:43 | Píšťalka

Zas je to tady. Vzduch je cítit nastávajícím podzimem - je studený a nutí nás nahodit na sebe vrstvy oblečení. Spolu s ním se ozvala stará známá rýma a ne jen tak ledajaká! Pravá chlapská rýmička. Ačkoliv máte JEN rýmu, bolí vás dutiny a hlava, nemůžete dýchat, kýcháte a smrkáte. Je vám blbé vzít si v práci volno kvůli rýmě, ale nedá se nic dělat. Když sedíte, jste unavení, když ležíte, máte ucpaný nos... a točíte se v kruhu. Ano, je to hnus.
Na druhou stranu tělo si odpočine. Nedovolí vám nic dělat, můžete jen ležet a civět na seriály. Zavzpomínáte si tak na léta základky a střední, kdy jste nemoc trávili na gauči a tajně koukali na Titanik. Jelikož vám není dobře, dojmy z filmu se promění ve sny a nabízejí vám neokoukaná dobrodružství či nehynoucí lásku... to už záleží na filmu, který jste si vybrali. Horší je, že čaj si musíte uvařit sami a oběd jen tak odbydete, stejně nemáte chuť k jídlu. Navíc tímto způsobem trávíte svou dovolenou, protože přece se nenecháte připravit o takřka polovinu své mzdy. A to všechno kvůli podzimní rýmě...

Kdybyste mohli celý rok dělat jen to, co chcete

17. září 2017 v 21:33 | Píšťalka

Známá mého přítele odjíždí na svůj "druhý rok prázdnin". Na Facebooku položila svým přátelům otázku: Kdybyste mohli celý rok dělat jen to, co chcete... Co byste dělali? Zkuste si tu otázku také položit! Jen tak...
Moje reakce byla následující: Dělala bych přeci to samé. (To je pravděpodobně JEDINÁ SPRÁVNÁ ODPOVĚĎ. Pokud jste si odpověděli jinak, možná je čas na změnu. Nevěříte, že to dokážete? Třeba vás inspiruje tento blog.) Po delším zamyšlení jsem to ovšem trochu zkorigovala: Ano, dělám, co mě baví, ale vždycky je co zlepšovat. Kdybych se nemusela ohlížet na peníze, pravděpodobně bych pracovala jen na půl úvazku a získaný čas věnovala psaní disertační práce, na kterou si teď čas musím hledat, což pro mě není nové zjistění. Snažím se svému ideálu přiblížit - snažím se věnovat disertaci v práci prostřednictvím interních grantů, snažím se nebrat si toho tolik... Ano, snažím se! Snažím se snad málo?

Dovolená 2017 je mrtvá. Ať žije dovolená 2018!

10. září 2017 v 11:47 | Píšťalka

Určitě to máte stejně - na končící dovolené přemýšlíte, kdy a kam pojedete příště. Plány se přitom měsíc od měsíce mění. Ještě cestou z Tenerife jsme googlili ceny lednových letenek a ubytování přes Airbnb. Je nám přeci krásně a nic nás nezastaví, abychom se vrátili! Žít s vyprázdněným kontem ovšem není zrovna švanda, a tak po dvou měsících uvažuji nad koupí stanu a pobytem v nějakém kempu v Čechách - a to nejsem milovník individuálního přespávání. Taková Česká Skalice na vodní nádrží Rozkoš s blízkým Babiččiným údolím ovšem nemusí být vůbec k zahození. S dalšími lekcemi italštiny, navýšením platu o necelých 10 % a zvyšující se psychickou zátěží však nevylučuji, že dovolená v roce 2018 bude úplně jiná...
Pak mě ale napadá ještě něco jiného: že žít od dovolené k dovolené není žádný život a že zářijové myšlenky na dovolenou možná svědčí o tom, že bych měla svůj běžný život žít trochu jinak. Trochu víc na vodě, trochu víc v pohodě...