O mých šéfech a možná i o vašich

20. srpna 2017 v 21:22 | Píšťalka

Jak jsem si již dávno uvědomila, s lidmi v práci trávím více času než se svým partnerem. Klouzavou dobu má málokdo, a tak je třeba vycházet s kolegy a nadřízenými co nejlépe, přeci si z té práce neuženeme vředy. K těm ovšem často není daleko, protože na vedoucích pozicích nalezneme ve většině případů nevyléčitelné workoholiky. Moji dva workoholikové jsou každý trochu jiný. Workoholika č. 1 mám celkem ráda. Je to skvělý člověk milující svou práci, ovšem ignorující pravidla nastavená administrativou. Tou se pravidelně nechává zavalit, a pak rozděluje úkoly bez bližšího osvětlení okolností a občas i s naprosto nesprávnými instrukcemi. Tenhle workoholik má štěstí - má rodinu a malé děti, kteří ho čas od času stáhnou na zem a donutí ho říci NE. Vyšší management představuje workoholik č. 2, rovněž nezřízeně zavalený prací (tenhle slovo NE ve vztahu k vnějšímu světu vůbec nezná). Protože nestíhá, nechává vše na poslední chvíli, to ovšem znamená, že zadává zaměstnancům úkoly pět minut po dvanácté (což je samozřejmě neskutečně těší). Jelikož nevěří tomu, že daný úkol odvedli dobře, neustále je kontroluje. Nezdráhá se volat sekretářce po pracovní době domů a tázat se, zda skutečně byla vyřízena smlouva, která byla podepsána již před 3 měsíci. Do práce nosí rovněž problémy z domova, a pak se mu zaměstnanci klidí z cesty a doufají v nějaký jeho imaginární lepší den. Kéž by na světě bylo méně workoholiků a více pouhých... nadšenců!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama