Mé strachy - co si s nimi počít?

30. srpna 2017 v 21:51 | Píšťalka

V amerických filmech se často doslechnete, že strach je jen nedostatek důvěry, že s ním musíte bojovat a překonat ho (a hlavním hrdinům se to daří v rekordním čase). Málokdo k tomu však má sílu a málokomu se do toho chce. Pokud se totiž jedná o skutečný strach vycházející z naší samotné podstaty a z našich životních zkušeností, není tento úkol vůbec snadný. Proto se spíše ubíráme k vyhýbání se situacím, které v nás strach vyvolávají a pokud už na takové situace dojde, snažíme se to nějak přetrpět, (nezbláznit se) a modlíme se, aby to už konečně bylo za námi. Každá noc totiž jednou skončí... Mám 3 největší strachy, které se spolu dokáží výborně kombinovat:
  1. Strach z řízení. Řízení čehokoliv mechanického - nejen auta, ale třeba i šicího stroje - je pro mě noční můrou. Když jedu někam na kole, jedu buď tam, kde to znám, nebo s někým, koho mohu následovat. Stejně tak jsem si na sobě všimla, že se vyhýbám jakémukoliv závanu kariérního postupu, který by mě posunul k řízení lidských zdrojů. To poslední mě ale třeba přejde s novými zkušenostmi... A nebo taky ne.
  2. Strach z usínání. Necelý rok jsem brala antikoncepci, která u mě vyvolávala nespavost. V případě, že jsem byla ve stresu, nepodařilo se mi zahmouřit oka. Skvělé kombo tvořila kombinace s autoškolou, které jsem samozřejmě zanechala. Dnes spím většinou dobře, občas se mi však podaří takovou bezesnou noc si zopakovat - většinou před stresovým dnem, nebo pokud usínám za nestandartních podmínek (naposledy, když jsem spala na podlaze jedné hradní kuchyně po tom, co mě z jiného prostoru vyhnali plši).
  3. Strach ze samoty. Vychází z toho, že jsem v dětství byla jen málokdy sama. Moje máma pracovala doma, takže jsem nezažívala pověstné dvě hodiny volna, než se rodiče vrátí z práce. Svůj vlastní pokoj jsem měla až na střední a stejně jsem si často šla lehnout k mámě do obýváku. Když vím, že se přítel někdy v noci vrátí domů, je to v pořádku, ale pokud ne, bývá to další výborné kombo s bodem číslo dva. Korunu tomu nasazuje ranní sen, který spočívá v tom, že mám vycouvat autem ze dvora...
Souhlasím s tím, že své strachy bychom si měli uvědomit a pracovat s nimi (materiálu rozhodně nemám málo), ale stejně tak bychom měli chápat fobie lidí kolem sebe a snažit se jim jejich situaci ulehčit, neříkat jim třeba: "Ty naděláš!" - to říkává moje babička. Prostě být na chvíli silní za ně, aby měli čas, postupně se "vyléčit".
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama